Vsakovací bloky, tunely, nebo studna

Štěrková rýha

Nejstarší a materiálově nejlevnější řešení. Výkop se vyplní hrubým kamenivem a voda se drží v dutinách mezi zrny.

Háček je v tom, že dutiny dělají jen zhruba třetinu objemu. Na stejné množství vody potřebujete třikrát větší výkop než u plastové galerie, a bagr, odvoz a kamenivo tu výhodu levného materiálu spolehlivě sežerou.

Druhá slabina: do rýhy nevidíte. Nemá revizní přístup, takže když se zanese, nezbývá než ji vykopat znovu.

Plastové bloky

Skládačka z boxů, ze které se sestaví galerie libovolného tvaru. Voda využije 90 až 95 procent objemu, výkop je proto nejmenší ze všech podzemních řešení.

Zesílené verze snesou pojezd, výrobci je staví i pod komunikace. Bloky se balí do geotextilie a před ně patří filtrační šachta. Obojí se v e-shopu dokupuje zvlášť a obojí je povinná výbava, ne příslušenství. Proč, to vysvětluje článek proč vsak po letech přestane vsakovat.

Vsakovací tunely

Plastové klenby bez dna, skládají se do řad za sebou. Výrobce u nich uvádí využití celého objemu a úsporu víc než dvou třetin výkopu proti štěrku.

Proti blokům jsou levnější na kubík a rychleji se pokládají. Platí se za to tvarem, řada se nedá zalomit do libovolné galerie, a nižší únosností než u zesílených bloků. Na zahradu bez pojezdu jsou většinou nejrozumnější volba.

Vsakovací studna

Bodový vsak do hloubky. Betonové skruže nebo plastová šachta s otvory, kolem obsyp kamenivem. Jak se voda z dlážděných ploch k vsaku přivede, popisuje článek obrubníky, spád a odvodnění dlažby.

Dává smysl na malém pozemku a tam, kde propustná vrstva leží hlouběji a plošné zařízení by se do ní vůbec nedostalo. Je to zároveň jediné řešení, do kterého se dá slézt a vyčistit ho.

Má ale tvrdou podmínku: dno musí zůstat aspoň metr nad maximální hladinou podzemní vody. Hluboká studna v místě s vysokou vodou je zařízení na vsakování do vody, a to nefunguje.

Průleh

Mělká zatravněná miska v terénu, žádná krabice pod zemí. Nejlevnější řešení, vidíte do něj, údržba je sekačka a jednou za čas obnova filtrační vrstvy.

Zabere plochu na pozemku, po dešti v něm chvíli stojí voda a nesmí se po něm jezdit. Kde místo je, porazí cenou všechno ostatní.

Co rozhoduje

Ne katalog, ale tři čísla z pozemku. Koeficient vsaku, o kterém je článek koeficient vsaku: číslo, které rozhodne. Hladina podzemní vody. A zatížení, tedy jestli po zařízení pojede auto.

Teprve z nich vyjde typ a velikost. Když koeficient vyjde špatně, není řešením větší galerie, ale retenční nádrž s regulovaným odtokem. Katalogový návrh podle plochy střechy je hádání, a hádat se tady nevyplácí, protože špatně navržený vsak se opravuje dalším výkopem. Návrh i realizaci děláme v rámci vsakování dešťové vody.